Evropské směrnice přinášejí novou povinnost elektronické komunikace při zadávání veřejných zakázek. Jak ke splnění této povinnosti přistoupila Česká republika? Jaká jsou úskalí zvoleného přístupu? Jak bude vypadat cílová architektura nástrojů řešících problematiku e-procurementu?

Česká republika se rozhodla aplikovat centralizovanější přístup k zajištění splnění povinnosti elektronického zadávání. Využívanými nástroji budou hlavně Národní elektronický nástroj (státní e-nástroj - tzv. NEN) a Individuální elektronické nástroje (nástroje soukromých poskytovatelů). V jakém stadiu se ČR nachází? Jaké problémy jsou řešeny?